Jirkovi se točila hlava jako na kolotoči. Přemýšlel nad radou své matky, že by měl koupit přítelkyni Adélce k narozeninám prstýnek z pouti. Takový ten úplně obyčejný, plechový, s obyčejným kamínkem. Prý je to zkouška lásky. Pozná tak, jestli ho má opravdu ráda a není s ním jen pro jeho peníze. Jirka patřil mezi ty šťastlivce, kteří si na peníze nemohli stěžovat.
Adélka pocházela sice z chudých poměrů, ale už nějaký ten pátek byla od Jirky zvyklá na dárky drahé, luxusní a prostě skvostné. I ona sama se od té doby, co ho poznala, hodně změnila. Česala se, líčila a strojila podle poslední módy. Na bohatství a přepych si zvykla velmi rychle a ráda.
„ Ale dobrá, proč to nezkusit,“ rozhodl se nakonec Jirka a do mobilu vyťukal „pouťový prstýnek“…
Před setkáním se svojí dívkou měl ještě hodinu času na nákupní akci. Když vystoupil z autobusu, jemně poprchávalo a jako by se nechtělo úplně rozednít. Pološero, kam jen oko dohlédlo. Prostě typický šedivý listopadový den, který skrývá nejedno tajemství a překvapení. Jako v hromadě spadaného listí.
V malém obchůdku s hračkami se Jirkovi nakonec podařilo onen prstýnek zakoupit. Byl levný, ale vypadal opravdu kouzelně. Takový jednoduchý a milý. Vyhlížel stříbrně, s červeným kulatým kamínkem – jako z lásky. V červené papírové krabičce ve tvaru srdíčka s nápisem „Pro štěstí“.
Když seděl Jirka v luxusní restauraci a vyhlížel Adélu, nemohl se ubránit pocitům nedočkavého kluka, který neví, zda ho Adéla třeba i neopustí… Málem ji přes ty své pochybovačné myšlenky přehlédl.
Mířila k němu s úsměvem, sebevědomě. Ale co to? Na sobě měla úplně obyčejný svetřík a delší obyčejnou sukni z šedého úpletu. Vlasy spletené do copu. Tak ji neznal, vypadala docela jako Popelka nebo šedivá myška. Co se stalo? Že by zkouška lásky i z její strany? Kdo ví…
