Když jste byli malí, bavilo vás učení? A neboj jste to flákali jako například můj bratr? Je opravdu hodně dětí, ve kterých jde vidět, jestli je baví učení anebo ne. Můj bratr byl naprostý příklad toho, že je to lajdák a že ho škola vůbec nebaví. Můj bratr měl už od první třídy ze všeho srandu a spíše byl takový třídní šašek. A tak bylo jasné, že čím více rostl a výše byl v ročníku, tak tím samozřejmě taky více zlobil. Taky byl opravdu vždycky všude středem pozornosti a učitelé nad ním lámali hůl. Zatímco já jsem byla spíše taková, že jsem byla slušná, tichá a jsem takový introvert. Měla jsem ale zase samé jedničky, což zase měli mí rodiče velmi rádi. Naopak můj bratr stále nosil čtyřky anebo pětky. Takže moji rodiče byli rádi, že se to aspoň vykompenzuje všechno mnou. Já jsem si velmi dávala záležet na dobrém vzdělání. Chtěla jsem být učitelka.
Jenomže potom, když jsem viděla, jak se umí chovat ve škole třeba můj bratr, tak mě to najednou omrzelo. Už jsem nechtěla být učitelka, protože jsem se bála, že dostanu do třídy taky takového divočáka, jako byl můj bratr. Tak jsem si řekla, že vzdělání se sice nevzdám, ale budu třeba jenom učitelka v mateřské školce.
A jsem opravdu ráda, že se mi tohle vyplnilo. Navíc taky vyučuji děti na táboře. Musím říct, že tam je opravdu velká sranda. Protože tábor bude vždycky plný děti, které jsou hyperaktivní a chtějí se bavit. Myslím si, že lépe jsem se vybrat opravdu nemohla. A jak jste na tom se školou byli vy? Byli jste spíše takoví tiší školáčci nebo jste byli jako z divokých vajec, jak se lidově říká? Vím, že i být uťápnutý je nuda a je to nezajímavé. Ale zase na druhou stranu pravý opak je zase děs. Nikdo by nechtěl hlídat předci celou třídu divokých hyperaktivních dětí, že ano. Takže by bylo super, kdyby všechny děti měly velký zájem o školu a vzdělání a daly to taky pěkně najevo.
