Výroba polymerů a implicitně i plastových produktů je poměrně mladé průmyslové odvětví, které se za posledních padesát let ovšem výrazně podepsalo na aktuálních environmentálních podmínkách po celé planetě. Výrazný rozmach plastikářství a rozsáhlé uplatnění makromolekulových látek prakticky ve všech materiálových oborech, a také oblasti běžného spotřebního zboží, vedly postupně k nutnosti přemýšlet o možnostech jejich uplatnění jako sekundárních produktů zejména vzhledem k velmi dlouhé životnosti i po upotřebení. Způsoby zpracování plastového odpadu se tak staly nedílnou součástí vědeckých záměrů, jejichž cílem je dosáhnout minimalizace skládkování nebo spalování plastového odpadu, jež zatěžuje ve velké míře všechny součásti životního prostředí a ohrožuje ekosystémy obecně.
Primární strategií odbourávání plastového odpadu je v současné době jejich recyklace, kterou lze provádět několika specifickými a variabilně účinnými technologiemi. Standardně jsou rozeznávány tři až čtyři typy recyklace plastů – materiálovou a mechanickou, surovinovou a chemickou.
Materiálová recyklace plastů je asi nejznámějším typem, jelikož tímto procesem dochází ke znovuvyužití běžného plastového odpadu z domácností, jako jsou PET láhve, obaly, nádoby a kontejnery. Jedná se o technologii, která je vhodná výhradně pro termoplasty, tedy polymery, které jsou zpracovávány zahřátím, jež v určité míře ovlivňuje jejich chemickou strukturu, ale poměrně uspokojivě ji zachovává. Nevýhodou tohoto přístupu je jeho omezená aplikace. Materiálovou recyklaci lze pro plastový materiál použít pouze v limitním počtu cyklů, poté se jako druhotná surovina stává neuplatnitelným a mění se v nežádoucí plastový odpad.
Za materiálovou recyklaci je dále považován mechanický proces zpracování odpadních polymerů, jehož výstupem jsou drtě využitelné obvykle v jiných oblastech, než byl původní cílový trh produktů. Popsaným způsobem mohou být recyklovány například plastové hračky z tvrzených polymerů, které se dále uplatní jako plnivo kompozitů třeba ve stavebnictví.
Surovinová recyklace se využívá u silně znečištěného polymerního odpadu, který je převážně termickými procesy přeměňován na základní výchozí bázi. Výsledkem jsou směsi plynných nebo kapalných uhlovodíků, jež je možné dále zpracovávat na energeticky hodnotné nebo jinak využitelné látky.
Jako vysoce potenciální a velmi slibné se ovšem aktuálně jeví možnosti chemické recyklace polymerního odpadu. Chemická recyklace je poměrně nový přístup, jehož prostřednictvím lze z plastů zpětným zpracováním získávat kvalitní chemicky opětovně uplatnitelné suroviny, jako jsou monomery nebo další aktivní sloučeniny. Touto technologií by mělo být postupně odbouráno veškeré skládkování plastového odpadu.
